Kontakt:

Brněnská 80 – 82

Denisa Kaňoková, DiS.

Služby:

• půjčování beletrie a naučné literatury
• půjčování deskových her
• poradenská služba
• meziknihovní výpůjční služba
• odložení z poličky, rezervace knih
• knihovnické lekce a tematické besedy
• zasílání předupomínek e-mailem
• internet zdarma
• černobílý tisk
• kopírování z fondu knihovny

možnost platby kartou

Ke stažení:

Provozní řád veřejného internetu (PDF, 122 kB)

Seznam deskových her (PDF, 4 MB)
Seznam časopisů (PDF, 136 kB)

Z historie pobočky Knihovny města Olomouce

Pobočka Brněnská

Kubistická pražsky orientovaná vila, důsledně symetrická, byla postavena v duchu předválečné moderny. Svým pojetím představuje jedinečný architektonický artefakt – ať již jde o umělecké ztvárnění exteriéru, nebo účelné rozvržení interiérů. Ve své době byla i z hlediska ekologického příkladným začleněním objektu do krajiny.

Fotografie exteriéru budovy podle původního projektu

Autorem projektu vily z roku 1918 je dr. techn. Rudolf Stockar, narozený 1886 v Doloplazích na Moravě a píšící se „z Bernkopfu“. Absolvoval studia architektury a pozemního stavitelství na Vysokém učení technickém v Praze. Byl žákem profesora Kotěry a mladším současníkem předních představitelů architektonického kubismu – Josefa Gočára a Pavla Janáka. Je autorem mnoha projektů, např. přestavby lázní Sliač na Slovensku a dalších. Za projekt regulace města Berouna obdržel čestné uznání. V letech 1910–1923 byl vedoucím podniku „Artěl“ v Praze (Sdružení českých uměleckoprůmyslových výtvarníků).

Realizaci stavby provedl stavitel Rudolf Kvapil z Olomouce.

Objednavatelkou projektu a první uživatelkou vily byla Františka Lipčíková.

Na ústřední jednopatrový trakt se podél osy ulice připojují přízemní křídla. Třetí křídlo s provozními místnostmi (dříve to byly přípravny, černá kuchyň a další hospodářské místnosti) vybíhá dozadu (k západu), kde na ně navazuje ještě objekt se sklepy, souběžný s jižním přízemním uličním křídlem.

Přízemí podle původního projektu tvořily tyto prostory a místnosti (od jihu k severu):

1. průjezd do hospodářského dvora, 2. kuchyň, 3. pokoj, 4. jídelna, 5. společenský pokoj, 6. obytný pokoj majitelky a 7. hostinský pokoj.

Z ulice byl společenský pokoj (5) přístupný přes vstupní halu se zimní zahradou nalevo a šatnou vpravo. Za obytným pokojem majitelky (6) byla původně knihovna a za hostinským pokojem (7) se nacházel další hostinský pokoj.

První patro, přístupné vnitřním schodištěm ústícím na chodbu, tvořil v rizalitu nad vstupem a přízemní společenskou místností velký obývací pokoj. Z něho se vstupovalo do pokoje pro hosty (na jih) a do ložnice majitelky (na sever), s ní sousedila lázeň. Z chodby byl přístupný další pokoj (na západ).

V podkroví střední části vily v průčelním štítu byl umístěn podkrovní pokoj.

Od silnice oddělovala vilu předzahrádka oplocená tvarově stylovým laťovým plotem. Předzahrádku zdobily břízy (dodnes).

Za vilou se rozkládal hektarový park arboretálně upravený, snad dílem Quida Reidla, ozdobený altánem, vodní jímkou, podstavci s vázami, dříve i drobnějšími plastikami. V parku se nacházelo rovněž alpinum. Na park navazoval ovocný sad.

Fasáda patrového traktu je rozčleněna až do úrovně dolní římsy oken prvního patra basreliéfními pilastry. Okna v přízemí rizalitu i hlavní osobní vchod do domu mají pětiúhelníkovitý tvar. Členění ostatních oken bylo také neobvyklé: dřevěné dělící lišty byly uspořádány úhlopříčně, také okno do místnosti v podkroví představuje rovnoramenný trojúhelník, členěný svislými zděnými příčkami a dřevěnými lištami.

Také vchod do přízemí, jeho zastřešení a další architektonické prvky jsou typické pro kubistické tendence architektury té doby.

Od roku 1986 je vila ve správě knihovny, od prosince 1991 zde sídlí pobočka nesoucí jméno profesora Antonína Šprince (1887–1925), který byl v roce 1920 prvním ředitelem nově zakládané knihovny v Olomouci a významně se zasloužil o její rozvoj.

Reportáž České televize o vile Františky Lipčíkové

Knihovna Antonína Šprince (fotografie budovy v současnosti)

Použitá literatura:

Černoušek, T., Šlapeta, V., Zatloukal, P. Olomoucká architektura 1900–1950. Olomouc, 1981.
Toman, P. Slovník čs.výtvarných umělců. Praha, 1950.
Ottův slovník naučný, Dodatky VI, Část I. Praha, 1940.

Antonín Šprinc (1887–1925)

Antonín Šprinc se narodil na Nové Ulici 9. února 1887. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1906 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a dva semestry na univerzitě ve Vídni. V Praze se aktivně účastnil kulturního života.

Po studiích působil jako profesor na gymnáziu v Zábřehu na Moravě a na obchodní akademii v Prostějově.

1. srpna 1920 byl pověřen vedením nově zakládané městské knihovny v Olomouci. Knihovna měla název „Husova knihovna Národní jednoty, veřejná knihovna hlavního města Olomouce.“ Z jeho podnětu vzniklo samostatné oddělení pro mládež, veřejná čítárna a městské pobočky.

Antonín Šprinc pokládal za svou občanskou povinnost pracovat ve veřejných funkcích: v Národní jednotě pro východní Moravu, v župním osvětovém sboru, v Lidové škole, v Dělnické akademii, ale i odborech. Přispíval do knihovnického tisku a publikoval i v jiných kulturních časopisech.

V září 1925 odešel na zdravotní dovolenou a podrobil se několika operacím. Zemřel v Praze 23. října 1925 ve věku 38 let.